Hrozí Česku měnová reforma?

Hrozí podle vašeho názoru Čechům měnová reforma?

Krátkodobě je na tom Česká koruna vůči okolním měnám více než dobře, a to i vzhledem k vyšším úrokovým sazbám a také díky stále velkým devizovým rezervám ČNB, která navíc vyjádřila ochotu naši korunu bránit. V následujících 2-3 letech bych se tedy přikláněl k názoru, že se měnové reformy tak, jak ji známe například z padesátých let minulého století, bát nemusíme. Pro 2. polovinu této dekády bych však zejména s ohledem na zvyšující se globální rizika tuto možnost nevylučoval a raději bych se připravil na horší scénáře. Se 100% jistotou na to odpovědět samozřejmě nelze, takže nám zůstávají jen pravděpodobnosti.

Z čeho pro svá tvrzení vycházíte?

Česká koruna patří v současnosti mezi nejodolnější měny na světě, což jí dává dobrou výchozí pozici pro nejbližší období. V tom se shoduje i drtivá většina komentářů na toto téma. Co však ve velké míře u těchto komentářů postrádám, je dlouhodobější pohled na vývoj měn obecně. Konkrétně mám na mysli vývoj dlouhodobých cyklů, které trvají i mnoho dekád a které nás provázejí, co je svět světem. Jen nejsou na první pohled tolik vidět. Ne každý například ví, že právě současný globální měnový cyklus, který trvá fakticky od roku 1971, je u svého konce. Jde navíc o měnový systém nepodložený zlatem, tudíž umožňující neomezené tištění těchto nekrytých měn a tím jejich neustálé oslabování. Nikoho pak nemůže šokovat, že hlavní světové měny za tu dobu ztratily vůči zlatu 97 – 99 % své hodnoty. Změna měnového systému je tedy nevyhnutelná a taková změna už pak byla vždy provázena skokovým znehodnocením měn, ať už by proběhla jakkoli.

Vše navíc umocňují i další rizika, kterým svět už nějakou dobu čelí a bude jim muset ještě min. dekádu až dvě odolávat. Jde o to, že se vyspělý svět cyklicky nachází rovněž na konci dvou 80letých cyklů, a to generačního a pak také úvěrového cyklu, který skvěle popsal jeden z nejznámějších současných investorů a ekonomů Ray Dalio. A takováto období lze z historického pohledu přirovnat spíše k horské dráze než ke stabilním časům, na které jsme většinou byli v posledních 30 letech zvyklí. Typické jsou velké výkyvy na finančních trzích, tištění peněz, vysoká inflace, měnové krize, konflikty mezi státy a v neposlední řadě i bolestná restrukturalizace dluhů. No a konkrétně celosvětový dluh se stihl již vyšplhat na částku převyšující 300 bilionů USD, což samo o sobě nemusí být vypovídající, dokud si neuvědomíme, že tato částka je více než 3x vyšší než tomu bylo v roce 2000 a vůči současné velikosti světové ekonomiky (tedy světovému HDP) představuje také více jak trojnásobek. To bychom určitě neměli brát na lehkou váhu. Ono to totiž mimo jiné znamená, že abychom rostli, musíme si půjčovat, resp. tisknout měny a tím je dále oslabovat.

A to není vše, zmínil jsem dlouhodobý generační cyklus, s jehož koncem má vyspělý svět stále větší demografický problém. Ta nejsilnější poválečná generace postupně odchází do důchodu, což oslabuje spotřebu jakožto hlavního tahouna ekonomiky a zároveň tlačí na globální problém zajištění dostatečné penze postupně pro 2 miliardy lidí na této planetě během příštích 10 let.

A aby to bylo ještě „zábavnější“, jsme nyní svědky kompletní přeměny globálních dodavatelsko-odběratelských vztahů, které se v rámci procesu globalizace utvářely již od 80. let minulého století. Nicméně události posledních tří let, tedy uzávěry ekonomik v důsledku pandemie covidu, poté energetická krize, celosvětová inflace, která byla ke konci roku 2022 stále nad 10 %, a zejména pak válečný konflikt na Ukrajině výrazně pootočily dosavadním trendem, a to směrem k deglobalizaci a postupnému vytvoření bipolárního světa. V takovém světě může velmi dlouho trpět vzájemná důvěra, hlavně ta mezi oběma geopolitickými bloky. To v sobě zahrnuje snahu „východního“ bloku v čele s Čínou a Ruskem vytvořit alternativní měnový systém, který by ještě více oslabil americký dolar s cílem jej postupně vytlačit z pozice světové rezervní měny. Koneckonců rekordní nákupy zlata v roce 2022, hlavně ze strany centrálních bank zemí rozvojového světa, včetně obou zmíněných států, to jen dokládají. Navíc Čína s Ruskem svá skutečná množství drženého zlata pro jistotu zveřejňují jen velmi omezeně, i to leccos napovídá.

Vše tak směřuje k více lokální ekonomice a tím i nákladnějším dodavatelsko-odběratelským vztahům. Kvůli zmíněnému pnutí mezi oběma geopolitickými tábory můžeme očekávat také větší nedostatek surovin, což vytvoří tlak na ceny komodit a tím i na inflaci a zpětně na ekonomiky i finanční trhy. Abyste pak mohli zachránit potápějící se ekonomiku, musíte ji stimulovat, tedy opět tisknout měny a tím je ještě více oslabovat. Jinými slovy začarovaný kruh, který ale má své hranice, a ty už nemusí být daleko.

Pomůže občanům směnit své úspory na zahraniční měnu, například dolar nebo euro?

Jako krátkodobá spekulace to někomu smysl dávat může, jelikož jak americká tak i evropská centrální banka plánují úrokové sazby dále zvedat, narozdíl od té naší. Kdo se tak rozhodne, musí si ale situaci hlídat a připravit se na výraznou kolísavost. Spekulovat na kurzy měn v tak nestabilním světě může být totiž docela ošemetné. Úrokové sazby jdou sice obecně nahoru, z čehož může třeba přechodně těžit americký dolar, ale ve světě, který vyrostl na nízkých až nulových úrokových sazbách a s tím spojeným horentním tiskem peněz, dojdeme brzy do bodu, kdy se něco systémově pokazí a centrální banky budou muset změnit kurz plavby.

Do čeho by měl člověk, který má úspory investovat tak, aby o své peníze nepřišel?

Hodně záleží na investičním horizontu, po který chceme své peníze investovat a také na míře rizika, které jsme ochotni při tom přijmout. Pokud hovoříme o nejbližších 10 letech, a to minimálně, jako nejpravděpodobnější se pro toto období jeví scénář tzv. stagflace. To je kombinace vysoké inflace, mizerného hospodářského růstu (což před pár dny de facto potvrdila ve své poslední prognóze i Světová banka) a výhledově i vyšší nezaměstnanosti, která se u nás zatím neprojevuje, zatímco ve světě jsou její zárodky již zřejmé. V takovém prostředí nejlépe fungují komodity, zlato a vybrané nemovitosti, hlavně z komerčního sektoru – tedy obecně reálná aktiva či investice na ně přímo navázané. Pro běžné lidi to může být fyzické investiční zlato či např. nemovitostní fondy. Pro ty, kterým nevadí i větší výkyvy cen, ale dává jim smysl růst komoditního sektoru jako celku a jsou ochotni pravidelně investovat alespoň 10 let, mohou být zajímavou alternativou právě komoditní fondy. Tedy opak toho, na co byli investoři po dlouhou dobu zvyklí, když většinou upřednostňovali investice na kapitálových trzích. A pokud už chtějí investovat do konkrétních společností, pak větší smysl mohou dávat ty, které produkují hodnotné věci, které bude svět potřebovat.

Je tedy velmi pravděpodobné, že nás čeká docela neobvyklá doba a všechny, kteří nyní mají obavy o budoucnost a zajímají se o své úspory, rád spolu se svými kolegyněmi a kolegy přivítám na našich přednáškách, kde současnou situaci rozebereme více do hloubky a ukážeme si, kterým směrem se vydat. Vlastní finanční vzdělání by mělo být vždy naší první investicí, ať je doba jakákoli.

#StrongerTogether #jsmeneofinances